Proč koučování někomu přináší zázraky a někomu ne?

Tak. Pojďme otevřít Pandořinu skřínku koučování. A pojďme si některé věci pojmenovat napřímo.

Občas se mi stává, že ze mnou přijde někdo, kdo viděl nebo slyšel o parádních výsledcích některého z mých klientů.

Já úspěchy svých klientů sdílím často a účelově, nejen abych oslavila práci, kterou na sobě odvedli, ale zároveň abych ukázala okolnímu světu, co všechno je možné, když se k danému tématu přistoupí „skrze hlavu“ a práci na vlastním myšlení.

A tento nový potenciální klient pak přijde a řekne: „tohle se mi líbí, tohle chci taky. Tak teď Kristino čaruj.“ 🙂

No a ono ejhle, já mu na rovinu řeknu, že u něj to podle všeho zatím takhle nepůjde.

„Proč? Vždyť ti za to platím takové peníze. Tak proč by to nešlo?„

Protože potíž je hned na začátku, v tom jeho „defaultním“ nastavení.

Není to totiž o tom, že já dělám nějaké čáry máry. Na to je lepší jít třeba k nějaké voodoo čarodějce.

Ono to totiž vůbec není o tom, že JÁ NĚCO DĚLÁM.

Pravda je v tom, že já nedělám skoro vůbec nic. 🙂

„Cože? Za takové peníze? To je snad vtip ne?“ říkáte si možná.

No… je a není.

Představte si to asi tak, že za mnou přijdete s tím, že ve svém životě toužíte po hruškách, zatím se ale prodíráte samými jablky, a nevíte, co s tím.

A já udělám to, že před Vás postavím zrcadlo a ukážu Vám, že podle všeho to v tom zrcadle vypadá, že sami jste jedno velké jablko. Že vypadáte jako jablko, že přemýšlíte jako jablko, že chutnáte jako jablko a že dokonce podle Vašeho parfému je na metry poznat, že voníte jako jablko.

A že jelikož stojíte před zrcadlem jako jablko, tak je víc než přirozené, že Vám zrcadlo nebude odrážet nic jiného než jablko.

A tady se to nyní začne lámat na dva druhy klientů:

• na ty, kteří to ihned uvidí a pochopí, že aby v zrcadle uviděli hrušky, musí nejdřív udělat několik zásadních změn u sebe, na základě kterých se postupně z jablka promění na hrušky – a za tímhle účelem jdou rychle do akce;
• a na ty druhé, které nejdřív tahle skutečnost rozladí a budou odmítat to, že by snad byli jablko. Pak budou namítat to, že zrcadlo je pokažené. Pak eventuálně tuhle skutečnost úplně ignorují a budou trvat na tom, že já mám udělat čáry máry fuk, změnit zákony přírody a vyčarovat v odrazu zrcadla hrušku, přestože oni před zrcadlo postaví zas a znova jablko.

(Tak co, už máte z toho ovoce v hlavě marmeládu?:)

Proto si teď pojďme říct, co je třeba k tomu, aby člověk díky koučování opravdu dosáhl reálných výsledků, poměrně rychle, udržitelně a dlouhodobě. Tak, jak se to podařilo těm, jejichž příběhy jsem veřejně sdílela.

Aby se totiž člověk k takovým výsledkům dostal, je potřeba si uvědomit, že je fajn, aby splňoval určitá kritéria:

• potřebuje být otevřený tomu, co uslyší. To znamená nebýt v módu: „já vím, já vím, ale tohle nejde protože XY“, případně „tohle už jsem zkoušel, ale nefunguje to, protože XY…“, ale místo toho být v módu absolutní otevřenosti ala objevitel, který chce objevovat.
• potřebuje mít vysokou úroveň osobní zodpovědnosti. To znamená, že ví, že jen on sám je zodpovědný za svůj život. Takže žádní partneři, děti, šéfové v práci, tchýně nebo sousedi… tihle ho určitě nedrží tam, kde je. Tento klient totiž ví, že se tam drží sám, a je odhodlaný udělat maximum proto, aby tohle změnil.
• chce se posouvat. I přesto, že to mnohdy znamená vyjít z komfortu a čelit výzvám.
• je připravený jít do akce. A tuhle „akci“ pak skutečně dělá. Není to jenom o mluvení. Tenhle člověk ví, že je to hlavně o dělání. A je připravený svoje poznatky opravdu reálně uvádět do praxe. I když je to někdy dost mazec.
• chce objevovat nové pohledy na věc. Rád se učí. A rád objevuje skrytý význam v tom, co se mu právě děje.
• nepotřebuje držet za ručičku. Nepotřebuje kouče, aby ho „zachránil“. Nepotřebuje někoho, kdo „mu řekne, jak na to“, případně ho bude vést. Chce místo toho parťáka, který mu bude nastavovat zdravé zrcadlo a pomůže mu objevit svoje vlastní odpovědi a řešení. Protože ví, že díky tomu se naučí nejvíc.
• a hlavně to nejdůležitější: důvěřuje procesu. A důvěřuje svému kouči. Pokud tam totiž není tahle základní důvěra, a místo toho se člověku honí hlavou myšlenky typu „já to vím líp„, případně člověk vůbec neslyší, co mu kouč říká a pořád si jede svou, celá jeho koučovací cesta pak připomíná jízdu zrezivělým tankem, kde to hodně drhne.

Víte, ono koučování opravdu umí zázraky. A umí měnit reálně životy. Ale neděje se to samo od sebe. Děje se to především na základě toho, jak k tomu přistoupí onen koučovaný, s jakým nasazením a jakou odhodlaností do toho půjde.

Ono totiž aby se takto „děly zázraky“, je třeba, aby se potkala zkušenost a umění kouče spolu s tím správným nastavení klienta.

Je to tak trochu jako klíč a klíčová dírka. Když se to nepotká správně, tak to sakra drhne a dveře se otevírají jen ztěží.

Proto pokud přemýšlíte o koučování, zvažte si nejdřív, jaká je Vaše startovací pozice. A pokud cítíte, že v některých výše popsaných bodech to u Vás může drhnout, zkuste si to nejdřív v sobě zpracovat a přenastavit. Případně upravte svá očekávání ohledně toho, co díky koučování chcete dosáhnout.

Ušetříte si tím zbytečné zklamání a rozhořčení z toho, že u Vás koučování „nezafungovalo“.

A zároveň podpoříte to, abyste se pak díky koučování opravdu maximálně posunuli a stali se díky tomu dalším ze success stories svého kouče.

PS: Myslíte, že jste tady správně? A že koučování je pro Vás ta nejlepší možná volba? Perfektní. Ozvěte se mi přes proklik TADY. A hned to spolu v rámci ukázky koučování můžeme vyzkoušet.