Správný surfař čeká pěkně v suchu a teple na to…

Pozorovala jsem ten neuvěřitelný živel a zároveň jsem pozorovala ta nezlomná surfařská esa, která se do těchto děsivých vln odhodlaně pouštěla. 

Zdálky to vypadalo jako čistočistá sebevražda. Protože než si onen profík doplaval pro tu „svou“ mega vlnu, smetla ho tak desítka stejně vražedných X metrových mega vln. 

A já si říkala: co ty kluky vede k tomu, že se do něčeho takového vůbec pouštějí? 

Odpověď mi přišla od jednoho z nich o něco později: „Víš, já to beru, že je to vlastně taková zkouška pro život.“

„Hmm, jak to myslíš?“ zeptala jsem se nechápavě. 

„No… protože sem si, že než já si doplavu pro tu „svoji“ vlnu, musím překonat několik těch vln před ní. A to jsou vlastně takové překážky na cestě.“

„A je to přesně jako v životě. Vždycky, když se rozhodneš pro něco velkého, tak prostě musíš překonat nějaké ty vlny předem. A ono tě to buď smete, nebo se tomu nepoddáš a pro tu svoji vlnu si doplaveš. Pro tu vlnu, kterou když pak zažiješ, tak je to slast větší než cokoli jiného. Přesně jako v životě.“

„A tuhle slast nezažiješ nikde jinde. Teprve za těmi prvními vlnami. Takovou slast nikdy v teple a suchu nenajdeš. Pro takovou slast si musíš dojít. Proto mi to za to stojí. Proto mi stojí za to se v překonávání těch prvních vln zdokonalovat.

Protože jen díky tomu pak zažiju to něco opravdu velkého. 
Přesně jako v životě.“