Když se potkáte se svým superhrdinou.

Tak to může být dobrý šok.

Šok pro vaše myšlení, šok pro vaše koncepty, šok pro vaše tělo.

Šok pro celý váš dosavadní myšlenkový a návykový systém.

Proč?

Protože když jste vůči němu opravdu otevření a máte vůči němu důvěru, dokáže vám zaťukat na takové dveře a otevřít takové úrovně prožívání, o kterých jste ani nevěděli, že je máte.

Dokáže vytáhnout to, co se jinak schovává někde hluboko ukryté pod tím vším, jak jste už na sobě zamakali a jak jste skvělí.

A vy jste skvělí, o tom žádná. Už jenom tím, že o sobě přemýšlíte vědomě, že na sobě pracujete, že si jdete za svými sny a měníte to, co pro vás je nebo není možné.

Ale pod tím vším je ještě to něco, co si běžně vůbec neuvědomujete, co nevidíte. A co Vás drží zpátky. Nějaké hluboké bloky. Nějaká hluboká limitující přesvědčení.

A právě takové setkání s vaším superhrdinou to může krásně vytáhnout ven.

Jo, přesně tohle totiž superhrdinové umí.

Pokud jsou to opravdoví superhrdinové.

Jay Shetty živě

Já se teď v Paříži potkala živě s člověkem, který je mým superhrdinou.

Člověkem, na kterého jsem v online prostoru narazila, když jsem brečela po nocích zoufalstvím ve svém malém bytě v Ostravě, sama s malým dítětem, poté, co jsem se vrátila po několika letech ve Španělsku zpátky do ČR, po bolavém rozchodu, bez jakékoliv vize, co dál se svým životem.

Neviděla jsem před sebou (a pro sebe) nic než jen tmu.

A pak jsem na internetu narazila na člověka jménem Jay Shetty.

Jeho vlídnost, opravdovost a to, co říkal, se mnou hodně zarezonovalo.

Začala jsem ho sledovat. Učit se z jeho slov. Následovat jeho rady. Naslouchat jeho myšlenkám.

A začala jsem se pomalu zvedat.

On byl ten, díky kterému jsem si tehdy poprvé dovolila vůbec představit, že bych někdy místo právničiny mohla pracovat s lidmi jako kouč.

On byl ten, který byl na úplném začátku mojí cesty.

Byl tam po celou dobu. A je tam dodnes.

Dodnes je to můj vzor v tom, co dělám.

A já jsem ho teď měla poprvé vidět živě, protože přijel do Evropy se šňůrou veřejných vystoupení.

Kdo je superhrdina

Jak teda takový superhrdina vypadá?

Měl by to být někdo, kdo je tam, kde jednou chcete být i vy.

Ideálně hodně daleko. A díky tomu vám ukazuje, co je pro vás možné. I když se vám to zatím může zdát naprosto nereálné.

Měl by to být někdo, ke komu máte důvěru. Opravdovou.

Věříte mu to, co dělá. Věříte mu to, co říká. Opravdově.

K tomu, abyste k němu nabyli důvěru, ho musíte už nějakou dobu znát.

V dnešním online světě se tím myslí „sledovat“. 🙂

Sledovat opravdu aktivně, to znamená číst rozhovory, které dává, články, které se o něm píšou, koukat pravidelně na to, co tvoří.

A ideálně dlouhodobě. Jen díky tomu zjistíte, jestli ta linka komunikace, kterou vede, je opravdová, uvěřitelná, reálná.

Jestli to, co říká, opravdu i sám žije a reprezentuje, jestli je ve svém tématu konzistentní nebo to jsou jenom namydlené marketingové fráze, které nepřežijí víc než jednu prodejní sezónu.

Paříž, můj superhero a já

A teď zpátky ke mě a k Jayovi do Paříže.

Proč je to tak velké, proč o tom píšu a proč byste si to měli přečíst až do konce.

Protože jsem tam zažila, jak velkou sílu má, když stojíte tváří tvář svému superhrdinovi.

Paradoxně ale pozor, kdo čeká, že teď budu pět oslavné ódy na to, jaký je Jay úžasný a skvělý, tak se plete.

Čím víc jsem se blížila na místo akce, tím divočeji mi bušilo srdce.

A pak najednou, když jsem tam stála a na pódiu se objevil on, něco ve mě se začalo ozývat, že tohle teda ne, a že to, co říká, je prvoplánové a umělé.

A dokonce když stál kousek ode mě a měla jsem něco říct do mikrofonu, tak jsem to celé vnitřně shodila, že tohle je trapné a já to dělat nebudu.

Ha! Jak je to možné, říkáte si.

Že by zklamání z mého superhrdiny?

Že bych po celé ty roky věřila něčemu, co v reálu vlastně není žádná extratřída?

Že by…?

Anebo za tím stálo ještě něco úplně jiného..?

A tak jedu zpátky po akci do hotelu a přemýšlím, co to vlastně bylo.

Čím to, že v tom daném okamžiku jsem se vůči svému superhrdinovi tak moc vymezila?

Že jsem vlastně celou tu akci zasabotovala…?

Že by ten Jay Shetty byl fakt vlastně jeden velký omyl?

Anebo počkat, počkat…

Kdo tady vlastně koho sabotoval…?

Sabotéři a superhrdinové

A mám to.

Vždyť jsem to byla já, kdo vlastně během té akce sabotoval sám sebe.

Čekala jsem, že uvidím Jaye živě, díky tomu vyletím k oblakům a dotknu se hvězd.

Ale bylo to něco tak velkého, že jsem se toho vnitřně zalekla a moje podvědomí řeklo: stop. A místo dotýkání hvězd jsem se během celé akce úplně uzavřela, vymezila. Ne, dál nechoď, to není nic pro tebe, jdi odsud, šeptalo mi moje původní sabotérské já.

A já ho během té akce poslechla.

Takže vlastně neúspěch?

No, ne tak docela.

Díky tomu, že moje staré já vylezlo v takové síle a v takovém ražení… tak jsem to měla šanci uvidět černé na bílém v celé své kráse.

Vlastně úplně jiný výsledek, než pro jaký jsem tam jela.

Nebo…?

Vždyť ale díky tomu, že najednou vidím, kde mě to táhne ještě zpátky ke dnu, teď vím, na čem si ještě trochu zapracovat!

A díky tomu přece pak, až tohle rozpustím, vyletím k oblakům a dotknu se hvězd!

Pochopila jsem, že se potřebuju vrátit k sobě. Najít zpátky svoji vlastní autenticitu. Najít svoje vlastní ukotvení, v procházkách beskydskými lesy, v hraní pexes s dcerou.

A teprve pak (a díky tomu) budu schopná ze středu mého světa vystřelit tam daleko, do nebes.

Takže mise splněna. Můj superhrdina opět zabodoval. I když úplně jinak, než bych čekala.

Už hned druhý den poté jsem měla zase obrovskou touhu potkat se s Jayem znovu, teď už jinak, bez sabotérů.

Tak jsem mu napsala. O celé zvláštnosti a divnosti téhle mojí zkušenosti.

Nedělám si iluze, že Jay pročítá všechny zprávy, které mu chodí, píšou mu denně zřejmě tisícovky lidí.

Ale na tu moji se mi dostalo odpovědi.

„Díky Kristino za otevřenost a důvěru. Silný a hluboký prožitek. Jsem tady pro tebe. A budu i dále s tebou.“

Máte už svého superhrdinu?

Můj superhrdina nezklamal. Vytáhl mě zase o pořádný kus cesty dál.

A přesně tohle chci poradit i vám. Přesně proto jste to měli dočíst až sem.

Abyste pochopili, jak moc je důležité mít svého superhrdinu.

Někoho, kdo pro vás bude vzorem, kdo vám bude ukazovat vaše vlastní možnosti, kdo bude vás táhnout nahoru.

A je jedno, jestli to bude vaše babička, Nelson Mandela, šéf konkurenční firmy nebo někdo z online světa.

Ten někdo vám ale může ukázat, kam až můžete dojít, když se vydáte na cestu.

A pokud se tomuhle procesu naplno a s důvěrou otevřete, může vám to ukázat, kudy přesně jít.

Třeba skrze taková setkání, jaké jsem měla já teď v Paříži.

Já díky tomu teď přesně vím, na co se mám zaměřit.

Předtím by mě to vůbec nenapadlo. Hledala bych zřejmě v úplně jiných vodách.

Teď už ale vím.

A proto můžu dobře zacílit. A věřím, že díky tomu pak jednou k těm hvězdám doletím.

Přesně jako vy. Jakékoliv ty vaše hvězdy jsou a do kterékoliv hvězdné soustavy míříte.

Jen si k tomu najděte toho správného superhrdinu.

Může vám to zkrátit cestu o stovky světelných let.

Fakt.

Howg.

S veškerou úctou a láskou.

Kristina

***

PS: Hledáním svého superhrdiny věnujeme čas i v rámci koučování. Je to důležitý krok na cestě. Odborně tomu říkáme úprava prostředí nebo vytváření vlastní síně slávy. 🙂

Tak či onak má to smysl. Vidím to dnes a denně na příbězích lidí, se kterými pracuju.

Proto jestli ještě nemáte svého superhrdinu, ozvěte se. Je čas si ho najít.

www.kristinaskrabalova.cz/lifecoaching