V čem je Jiřina Bohdalová „bourák“?

Jiřina Bohdalová v rozhovoru pro pořad Prostor X časopisu Reflex letos v květnu naprosto zbourala veškerá tabu, když otevřeně a na rovinu řekla, co si myslí o mnohopohlavním „trendu“ a kam podle ní vývoj dnešní společnosti spěje.

Pro ty z Vás, kteří neví o co jde, paní Bohdalová se v diskuzi na téma mnohostí pohlaví nechala slyšet, že „vždyť ti lidí mluví blbosti.“.

A na argument moderátora, že přece lidi mají nárok myslet si, co chtějí, odpověděla rázně: „Nemají, protože to hlásají. Ať si to myslí pro sebe, ale ať to nevykřikují, tyhle pitomosti. Nemají co dělat, daří se jim moc dobře, za nic!“

A já tady nyní nechci otevírat diskuzi o tom, jestli má paní Bohdalová pravdu nebo ne, nakolik je diskuze o různých pohlavích a jejich tolerování špatná nebo správná, to je téma na samostatnou knihu.

Ale zaujalo mě něco jiného, něco ryze „mindsetového“, co se v celé této situaci krásně zrcadlí.

Paní Bohdalová řekla na rovinu, co si myslí. Bez přikrašlování, bez úpravy. Bez ohledu na to, jak politicky korektní nebo nekorektní to je. A bez ohledu na to, co na to řekne okolí.

A TO JE VELKÉ.

Ukázala naživo v přímém přenosu, jak to chutná, když je někdo naprosto svobodný a oproštěný od toho, co by měl nebo neměl, aby se „zalíbil“.

Oproštěný od tlaku a obav, aby ho lidi měli rádi, aby ho režiséři obsazovali do svých filmů, aby ho šéf/manžel/soused/tchýně/kolemjdoucí nezkritizovali, nepranýřovali, nevysmáli se mu.

Drazí a milí, tomu se říká maximální vnitřní svoboda.

Ano, paní Bohdalová si to může dovolit, má za sebou neuvěřitelnou filmovou kariéru, je jí 90 let a už se opravdu nemusí třást, jestli ji někdo bude nebo nebude mít rád a co si o ní budou ostatní myslet.

A teď si představte, že byste takto vnitřně svobodní ale mohli být taky.

Že byste se nemuseli ohýbat ani uhýbat před tím, co po Vás chce okolí. Že byste nemuseli zpívat, jak Vám okolí káže. Že byste se nebáli postavit za sebe a za svůj vlastní světonázor.

Že byste se postavili za své vlastní hranice.

Žádná covid splátanina, žádný Grétin ekoterorismus, žádná nepokrytá korektnost ve vztahu k přistěhovalcům, vícepohlavím nebo třeba islámským imámům ve Vídni.

Nebáli byste se říct nahlas, s čím souhlasíte a s čím ne, a co si o tom všem myslíte.

Ale nebáli byste si říct například ani o víc lásky ve vztahu, nebáli byste se vymezit vůči nekonečným požadavkům kolegů v práci, nebáli byste se říct ne tam, kde je třeba.

Nebáli byste se totiž toho, jak to Vaše okolí přijme a jestli si je svým postojem znepřátelíte nebo ne.

Protože byste se nebáli jejich případného odmítnutí.

Protože byste byli nad věcí a Váš dobrý pocit ze sebe a svého života by nebyl závislý na okolí. Vaši vlastní sebehodnotu byste totiž odvozovali především od sebe samotných, a ne od reakcí okolí.

A tohle není utopie. Tohle je vnitřní svoboda, kterou můžeme rozvíjet všichni jeden vedle druhého tak, jak jsme.

A nemusíme čekat, až nám bude devadesát. Můžeme začít hned teď.

Vnitřní svoboda je totiž atribut, který není daný „v genech“. Je to něco, na čem můžeme pracovat, co můžeme posilovat a budovat každým dnem a každým naším rozhodnutím. Proto není čas ztrácet čas.

A já tímto paní Bohdalové děkuju za tohle krásné připomenutí. Připomenutí toho, jak to chutná, když je někdo opravdu vnitřně svobodný.

——————————————————————————————————————–

A jak jste na tom Vy, chtěli byste posílit vnitřní svobodu? Chtěli byste se cítit více svobodní v tom, co děláte a jak se chováte/jak přemýšlíte?

Pak by stálo za to se na to podívat spolu, vím totiž, jak na to.

Klikněte TADY, ozvěte se mi na ukázku koučování a nechte se překvapit, na co přijdeme.