Protože „nevzdat se“ se vyplácí. A Zásilkovna o tom ví své.

Že prý píšu o příbězích z pohádky, nedosažitelných amerických snech a bláhové inspiraci. 
Tak jo, hozenou rukavici zvedám, výzva přijata.  Vyhrnuju rukávy, a jdeme na to. Abyste viděli, že principy, na které ve svých příspěvcích poukazuju, nejsou jenom hollywoodským dreamlandem, ale že opravdu fungujou, dnes a denně, tam i tady. 

Dnes Vám tedy všem představím příběh, který je reálnější než realita sama, cokoli to vůbec samo o sobě znamená. 

Znáte Zásilkovnu? Znáte. Ono dneska je to už de facto ekvivalent české pošty, a kdo zná poštovního holuba a českou poštu, zná automaticky i zásilkovnu. 

A dámu jménem Simona Kijonková znáte? Že ne? Tak se račte seznámit. Tato žena totiž za celým projektem Zásilkovny stojí. A to doslova od plínek. 

Tato žena je zářným příkladem toho, jak moc platí, že pokud se člověk nevzdá, dříve nebo později se dostaví výsledky. A jak moc je důležité začít tím nejdůležitějším: vírou ve svůj vlastní sen. 

Simona Kijonková byla docela normální holka od vedle, absolventka VŠE, která vycházela z velmi skromných poměrů a od mala žila v tom, že na co si sama nevydělá, to mít nebude. Takže žádný okázalý přepych a podpora bohatých rodičů. 

Nápad se Zásilkovnou začala realizovat v roce 2010, nebyl to však její první podnikatelský počin. Do podnikání se pustila už v roce 2006 se svojí kamarádkou, kdy spustila marketingovou agenturu. O dva roky později ale přišla krize a byznys skončil s milionovou ztrátou.

Následující dva roky se přes novou firmu Kijonková věnovala vývoji aplikací, webů a tvorbě e-shopů, až pak přišla Zásilkovna. 
Ta byla ale první tři roky ve ztrátě, do toho se Simona stala po roce provozu matkou, což situaci neulehčovalo. A jak sama tvrdí, v začátcích dělala vše, od účetnictví přes reklamace až po osobní doručování balíčků. 
Nepolevila ani přesto, že jí kolegové tvrdili, že si lidé nikdy nebudou chtít chodit pro balíčky třeba do prodejen s lahůdkami nebo do cykloservisu, navíc narážela hlavně z hlediska celého procesu shánění partnerských míst stylem frančízy, protože frančízing v logistice v té době de facto neexistoval. 

Bylo to náročné, nemělo to žádné valné výsledky. A Simona několikrát přemýšlela, že to celé zavře. Něco uvnitř jí ale říkalo, že se přece nesmí jen tak vzdát. A tak si najala mentora. A začala se na celý projekt dívat z úplně jiné stránky. Pochopila psychologickou stránku úspěchu a význam nastavení vlastní mysli. 

A začal se psát úplně nový příběh. Příběh o projektu, který měl v roce 2019 tržby nad 1,9 miliardy Kč. 

Štěstí? Náhoda? Americká mýdlová opera? 
Ani jedno přátelé. Jen další důkaz toho, že když člověk svému snu věří, dá tomu maximum, nevzdá se, jde do akce a rozpustí všechny svoje vnitřní limity, výsledek se dostaví. Pokaždé. 

Tak co Vy? Kdy Vy začnete psát příběh svého úspěchu?