NEMÍT PLÁN B

aka hollywoodský příběh o zpackané lásce a pádu na dno, ze kterého se zrodilo podnikání, aneb o tom, jak jsem doufala, že skrze podnikání přilákám zpátky chlapa 

Zapojila jsem se do krásného projektu jedné markeťačky o tom, jaké jsou začátky podnikání. 
Přivedlo mě to k zavzpomínání na moje vlastní začátky.
Přijde mi to teď skoro jako sci-fi příběh, který mě samotnou dojal.
A tak sdílím jako inspiraci i s vámi. 
Protože začátky vážně nejsou jednoduché. Ale stojí za to vytrvat.

*****

Je mi 31, ležím v malém bytě 1+1 na zemi na koberci a zoufale brečím. 

Je 9 večer, vedle v pokoji mi spí 2letá dcerka a já mám pocit, že život skončil. Že nevím, co dál. 

Po 2 letech života ve Španělsku jsem se vrátila zpátky do industriální Ostravy s tím, že mě tady čeká ráj na zemi, který jsme si tady s tehdejším přítelem jeli budovat. 

Potkali jsme se ve Španělsku, já jako čerstvá single mum s několikaměsíčním miminkem, která si tam jela hledat nový život po zpackaném nevztahu s otcem svého dítěte, on, jako kluk z Havířova, který už ve Španělsku nějakou dobu žil. 

Prožili jsme nádherný rok a pak se rozhodli společně vrátit do ČR a šťastně tady žít až do smrti. 

Jenže ta smrt nastala hned pár měsíců po návratu. Velký zkrat, velký rozchod a já se propadla na úplné dno dnoucí. 

Cesta ze dna

Zůstala jsem sama s dítětem na ostravském sídlišti a nezbylo mi než se vrátit do nenáviděné pozice právníka. Advokacie byla ze hry venku, to se absolutně nedá skloubit s péčí o malé dítě. A tak jsem se ocitla na právním oddělení na krajském úřadě. Po 2 letech krásného svobodného života v Andalusii jsem se stala úřednickou krysou v zaplivané Ostravě.

Měla jsem pocit, že níž už nemůžu klesnout. 

A v téhle zoufalosti jsem narazila na video Stáni Stiborové o tom, jak kdysi taky žila příšerný život na sídlišti v Havířově a dneska má úspěšné podnikání z pláže. Bylo to pro mě jako injekce naděje.

Nešla jsem za podnikáním. Šla jsem za tou změnou života, za tou nadějí, že je cesta z tohohle pekla ven. 

Koupila jsem si tehdy bez váhání ten kurz a doufala, že když o tom povím Filipovi, že když se potkáme, a já mu povím, že na sobě makám, že mám vizi, že mám plán, že jdu za něčím velkým, tak ho to oslní, zaujme a on se bude chtít vrátit. 

Tak jsem do toho šlapala naplno, přes den dělala úřednici, odpoledne vyzvedla dceru ze školky, za směšný úřednický plat si dovolila sem tam zajít s ní do cukrárny a po nocích jela krok po kroku to, co v kurzu učila Stáňa. 

Udělala jsem si web, sepsala ebook, založila facebook. A doufala, že až tohle všechno Filipovi ukážu, tak se stane zázrak a on se vrátí.

Nevrátil. Už nikdy se nevrátil. 

Start podnikání a mizerný produkt

Mě ale mezitím tvorba podle Stáni držela na nohou. Měla jsem program, měla jsem plán, měla jsem aktivitu, která mě držela nad vodou a díky tomu jsem se nepropadla do úplné deprese. 

Když jsem to všechno vytvořila a kurz Stáni skončil, zjistila jsem, že mám sice zajímavý lákavý příběh o holce, která před lety pověsila advokacii na hřebík a odstěhovala se sama do Himalájí….

Ale mizerný produkt. 

Vlastně jsem v té době neměla žádný produkt. Měla jsem jen ten svůj příběh o vyhoření a nevzdávání se, a na základě toho jsem chtěla dělat konzultace k životu. 

Haha, jak naivní a naprosto neprodejné. 

Ale Stáňa a její podnikání z pláže mě nakoplo, začala jsem věřit, že opravdu můžu změnit celý svůj život. Že se opravdu nebudu muset trápit do konce života v kanceláři, dusivém kostýmku a kleci jménem právo a advokacie.

Tak jsem hledala dál, začala poslouchat všechny možné seberozvojové podcasty. A narazila na koučování. Věděla jsem, že jsem doma. 

Investice do certifikace byla tehdy naprosto šílená, 70.000 jsem ještě nikdy za nic nezaplatila. Vybrala jsem svoje úspory.  A začala se vzdělávat. 

Začátky fakt nejsou jednoduché

První klienty jsem koučovala po nocích, až mi usla dcera, nebo v práci tajně během polední pauzy z auta na parkovišti.

To tempo bylo šílené.

Ráno odvézt dceru do školky, pak do práce, tam si tajně dělat další a další lekce a úkoly z certifikačního kurzu, pak rychle vyzvednout dceru ze školky, nějak za odpoledne zvládnout „běžný život“, pak ji rychle uspat, v 9 večer klient na koučování, pak do 2 do rána psát články na blog, na sítě, učit se marketing. A pak druhý den znova.

Každý den, každý týden.

Po půlroce takového života mi končila smlouva na úřadě. Byla jsem rozhodnutá, že novou smlouvu nechci. 

Ty jsi se zbláznila, říkali mi všichni. 

To chceš uživit sebe a dítě tou srandou, co sis vymyslela? To ti přece nikdo nezaplatí. 

Já ale byla rozhodnutá.

Neměla jsem žádný plán B. 

Tohle to prostě muselo vyjít. 

A vyšlo. Už v druhém roce podnikání jsem vydělala svůj první milion. 
Částka, na kterou bych na úřadě pracovala víc jak 3 roky. 

Být dobrý hráč

Znamená to, že se od té doby topím v milionech a život je procházka růžovou zahradou? 
Ani náhodou. 

Podnikání je jako surfování na divoké vlně, je to o neustálých investicích a momentech, kdy nevíš, co bude zítra a jak to všechno zaplatíš.

Je to ale všechno hra. A jako podnikatel musí být člověk dobrý hráč. 

*****

A moje rada pro začínající podnikatele? 

NEMÍT PLÁN B. 
Protože když musíš, tak prostě musíš. 

Tohle určitě není cesta pro každého.  
Ale funguje. 

*****

PS: Pokud jste zrovna teď na začátku svojí nové cesty, koukněte na moji nabídku na webu, ráda vás navedu. 
www.kristinaskrabalova.cz
Mám tam spoustu inspirace zdarma nebo za symbolickou cenu. Protože jsem taky kdysi na začátku neměla žádné peníze a sjížděla obsah zdarma. 

Můžete hned teď začít minikurzem Věř si, tohle je základ. 
Protože kdybych si já tehdy hned ze startu nevěřila, tak bych si tak akorát nadělala do kalhot  a do dneška smrděla na tom úřadě v Ostravě. 
https://kristinaskrabalova.cz/ver-si/

No a pro větší hráče nabízím individuální koučování. Tady totiž začíná ta velká hra: 
https://kristinaskrabalova.cz/individualni-koucovani/

*****

S úctou k vašemu úspěchu, 

Kristina