Nemáte blízké, o které byste se mohli opřít? Nevadí. Máte místo toho 7 superpowers.

Přátelé, dnes to vezmeme trochu vědecky. Protože si potřebujeme dát trénink mudrcovskéhe přemýšlení.

A co to to „mudrcovské přemýšlení“ je?

Je to schopnost vidět ve všem nějaký dárek, nějakou příležitost.

Mudrcové totiž chodí světem a nedějí se jim „naschvály, křivdy, těžkosti nebo nespravedlnosti…“

Mudrcové chodí světem a to, se jim děje, vnímají přes filtr zvídavosti a objevování. Takže jim se dějí pořád nějaké příležitosti, důležité lekce, zásadní zkušenosti a všechno, opravdu všechno vnímají jako dárek, který je má něco naučit.

A přesně touhle mudrcovou perspektivou se dneska spolu podíváme na jednu z největších lidských bolestí a svízelností:

situaci, kdy nemáme kolem sebe blízké přátele ani rodinu, o které bychom se mohli emocionálně opřít.

Tragédie a smutný film z pohledu mnoha.

Ale ne z pohledu mudrce. Ten totiž v tom, co jiní vnímají jako „smutný osud“, vidí zkušenost, která ho má něco naučit.

A přesně tohle potvrzuje i moderní psychologie, protože článek v jednom odborném psychologickém magazínu byl pro mě inspirací i k tomuhle mému blogu.

Takže toliko na úvod, pojďme na to.

Samota nebo osamocení?

Sám nebo osamocený? Je jemný rozdíl mezi svobodou a opuštěním, mezi nezávislostí a izolací.

Nezávislost se nám líbí.

Když mluvíme o nezávislosti, často v tom vnímáme schopnost stát sám za sebou, umět si pomoct, orientovat se v životě bez neustálého hledání pomoci.

Ale co když tato nezávislost nepramení z volby, ale z nedostatku možností?

Opuštění a izolace na druhou stranu vykreslují horší obraz – situaci, kdy se ocitneme bez blízkých přátel nebo rodiny, o které bychom se jinak mohli emocionálně opřít.

Takže jedno chceme, druhého se bojíme.

Ale…

…co když není čeho se bát?

Co když opuštění a izolace nejsou prohra v loterii, ale naopak významná výhra?

Psychologie totiž přináší klíčové poznatky o návycích těch, kteří se v situaci izolace ocitnou.

Ať už tím, že kolem sebe z nějakého důvodu nemají rodinu, kamarády nebo žádné blízké.

A i když se to může zdát jako náročná situace, není to jen bezútěšné.

Pojďte proto spolu se mnou prozkoumat 7 klíčových vlastností, které podle psychologických výzkumů mají lidé, kteří se dlouhodobě nemají o koho opřít.

1) Přijetí samoty

Lidé, kteří nemají blízké přátele ani rodinu, o které by se mohli opřít, si často hluboce váží času stráveného o samotě.

Na rozdíl od všeobecného přesvědčení to není vždy známka osamělosti nebo deprese.

I když se tento zvyk může některým zdát izolující, může být také silným prostředkem sebepoznání a osobního růstu.

Protože… nejde o odpojení od světa. Jde o nalezení zdroje radosti a lásky v sobě samém.

2) Soběstačnost

Vzpomínám si, když jsem se před lety odstěhovala sama do Asie, do Vietnamu. Kilometry daleko od všech známých tváří a veškerého mě známého světa.

Bylo to, mírně řečeno, náročné.

Od zjišťování systému dopravy až po hledání nejlepšího místního obchodu s potravinami, každý úkol padal jen a jen na mě.

Tehdy jsem skutečně pochopila sílu soběstačnosti.

Lidé v těchto situacích si často vypěstují dovednosti, odolnost a určitý druh nezávislosti, kterému mnoho ostatních nemusí rozumět nebo ho ocenit.

To neznamená, že nejsou schopni přijmout pomoc; spíše se naučili orientovat v životě a spoléhat se především na vlastní sílu a vynalézavost.

Je to způsob fungování zrozený z nutnosti, ale často vede k silnému pocitu sebevědomí a kompetence.

3) Emoční odolnost

Přemýšleli jste někdy o tom, jak to, že některým lidem se daří zůstat silní tváří v tvář nepřízni osudu?

Řeknu vám není to nic extra a naprosto chápu, že určité životní fuckupy a neštěstí by si člověk sám dobrovolně neobjednal.

Ale moc dobře si pamatuju, jak mě právě takové chvíle naučily to nejdůležitější: být sama sobě svým fanouškem, povzbuzovatelem, svým vlastním důvěrníkem, svou vlastní oporou.

A to není vždy snadné – jsou chvíle pochybností o sobě, chvíle zlomeného srdce, chvíle naprostého vyčerpání.

Ale i přes to všechno ti lidé vytrvají. Stejně jako i já jsem tehdy vytrvala.

Jak kdysi řekl psycholog a přeživší holocaustu Viktor Frankl: „Když už nejsme schopni změnit situaci, jsme vyzváni, abychom změnili sami sebe.“

Lidé bez blízkých přátel nebo rodiny, o které by se mohli opřít, v sobě totiž často rozvinou neuvěřitelnou schopnost zvládat emocionální stres a relativně rychle se zotavit z osobních porážek.

Učí se proměňovat svou bolest i strach ve svou v sílu.

Pozoruhodnou sílu lidského ducha.

Syrové? Ano.

Upřímné? Naprosto.

4) Sebeuvědomění

Ve zdrojích, ze kterých vycházím, se uvádí, že lidé, kteří tráví více času sami, mají tendenci lépe chápat sami sebe, protože jsou více naladěni na své myšlenky, emoce a reakce.

A já s tím souhlasím všemi deseti.

Tito lidé totiž tráví více času reflexí svých zážitků – vrcholů, pádů a všeho mezi tím.

Nejenže žijí svůj život; pozorují ho, analyzují ho, chápou ho.

Tento zvyk sebeuvědomění jim umožňuje činit vědomější rozhodnutí, vyhýbat se opakování minulých chyb a nakonec nasměrovat svůj život směrem, kterým chtějí.

5) Schopnost užívat si jednoduchých radostí

V nepřítomnosti rušného společenského života nebo rodinných večeří se lidé, kteří nemají blízké přátele ani rodinu, o které by se mohli opřít, často naučí nacházet radost v maličkostech.

Klidné ráno s šálkem čaje, procházka v parku, dobrá kniha – tyto jednoduché radosti se stávají zdrojem radosti a štěstí.

A tohle je přátelé BINGO, trefa do černého a výhra v loterii.

Tohle je totiž tajemství naplněného života.

Jak kdysi moudře řekl psycholog a autor Wayne Dyer: „Klid mysli je výsledkem přeškolení vaší mysli, aby zpracovávala život takový, jaký je, a ne takový, jaký si myslíte, že by měl být.“

Protože…

… a teď fakt POZOR:

Nejde o to spokojit se s málem, ale o to, vážit si více.

Jde o to uvědomit si, že štěstí nemusí vždy pramenit z velkých gest nebo velkých událostí.

Někdy se nachází v těch nejjednodušších okamžicích.

Je to připomínka toho, že spokojenost je volbou, kterou můžeme udělat i o samotě.

Věřte mi, je na tom něco neuvěřitelně osvobozujícího.

6) Otevřenost novým kontaktům

Další zajímavá superpower lidí bez blízkých přátel nebo rodiny, o které by se mohli opřít, je, že jsou velmi otevření, komunikativní a poměrně jednoduše navazují nové kontakty.

Ano, čtete správně.

Paradox, že?

I když se to může zdát neintuitivní, tito lidé (a já to potvrzuju) jsou často otevřenější setkávání s novými lidmi a navazování nových vztahů.

Proč?

Protože chápou hodnotu a důležitost lidského propojení, i když ho (nebo právě proto, že ho) ne vždy měli.

Vědí, že každá interakce, každá nová tvář je potenciálním zdrojem přátelství, porozumění nebo výměna zkušeností.

Tato otevřenost neznamená, že zoufale vyhledávají společnost; spíše jsou otevřeni její možnosti.

Chápou, že zatímco samota může být posilující, spojení obohacuje.

7) Adaptabilita

Lidi bez blízké emocionální podpory život naučil, že potřebují být flexibilní a přizpůsobovat se měnícím se okolnostem s grácií a odolností.

Nemohou se vždy spolehnout na pomoc druhých, a proto se naučili rychle se přizpůsobit tomu, co se děje a neztrácet čas v emocích nebo pocitech, které ničemu nepomáhají.

Jak prohlásil renomovaný psycholog William James: „Největší zbraní proti stresu je naše schopnost upřednostnit jednu myšlenku před druhou.“

Tváří v tvář změnám a nejistotě se totiž tito lidé naučili, že jestli chtějí „přežít“, musí si šetřit energii a nemrhat ji na nářky, vzteky nebo na „jak-se-to-jen-mohlo-stát-„ismus.

Místo toho se naučili volit si pozitivitu, odolnost a adaptaci.

Je to silný zvyk, který jim nejen pomáhá přežít, ale také prosperovat.

Takže…

Spolu se mnou jste si teď prošli to, co moderní psychologie označuje jako základní charakteristiky lidí, kteří nemají blízké, o které by se mohli v obtížných situacích opřít.

A vidíte spolu se mnou jasně jako facka, že to, co by se nám snad mohlo zdát jako životní fuckup, je ve skutečnosti převlečený dárek, takový nenápadný „side-effect“ který takovým lidem přináší možnost naučit se jedny z nejzásadnějších dovedností pro radostný a naplněný život.

Jsou to mocné nástroje odolnosti a sebepoznání.

A samozřejmě, že tyto návyky nejsou výhradní jen pro ty, kteří žijí v samotě. Tyhle může (a měl by) objevovat každý z nás.

Jen tím chci ukázat, že ano, i moderní věda to dokládá: MUDRC má pravdu.

Protože i v tom, co se nám může zdát spíš jako neštěstí než nějaká výhra, se ukrývají cenné zkušenosti.

A toto je přátelé pohled, který mění životy.

Howgh.

PS: Takový pohled se dá aplikovat na všechny, opravdu všechny životní situace. Není to hned a není to někdy úplně jednoduché. Ale když se jednou naučíme takhle přemýšlet, zásadně nám to mění život.

K mnohem, mnohem lepšímu.

Dnes a denně to trénuju se svými klienty při individuálním koučování. Pokud cítíte, že se to potřebujete naučit taky, určitě se mi ozvěte.