Jsem expert na životní kotrmelce a vím, kolik úsilí stojí za zdoláváním životních překážek i kolik radosti je pak spojeno s jejich překonáním. 

A proto chci lidem ukázat, že z každé louže se dá vyplavat a z každé propasti se dá vylézt. Jen to chce uvěřit tomu a nevzdat to.

“Ráda bych vám ukázala, jak mě všechny minulé pády a kotrmelce přivedly tam, kde jsem...na vytouženou úroveň 100+, která už je neotřesitelná, ze které se už nepadá, a ze které jasně vidím, co bylo v mém životě špatně a jakým směrem je třeba se vydat, aby už to takhle špatně v budoucnu nebylo...”

Zní to jako dobrý úvod, viďte...

A já věřím, že existuje spousta lidských příběhů, které na takovém tvrzení můžou autenticky stavět...ale u mě je to jinak.

Můj začátek příběhu vypadá asi takto:

Zakopla jsem ve svém životě o svůj vlastní život.

A pak ještě jednou. A pak zas. Vlastně možná zakopávám pořád...ehm, ne, to už trochu přeháním:)

Každopádně ale vím, že se může klidně stát, že zase zakopnu...že mi do života znovu vtrhne nějaký hurikán, po kterém zůstanu stát s otevřenou pusou a ten můj “už konečně správně” vytvářený svět bude tentam.

Ale víte co? Už se z toho neposeru. Už se z toho nesložím.

Vím, asi to nezní nijak převratně. A asi už vůbec ne jako nějaký perfektní slogan, který někomu zázračně změní život. Ale vězte, ono je to vlastně celkem velká věc. A velký pokrok. Protože byly doby, kdy jsem po průletu takového hurikánu vrávorala na krajíčku. Vyčerpaná, ukřivděná a vyděšená jako lesní srna.

Když se hroutí půda pod nohama...

 Ať už to bylo tehdy, kdy mi ze života ze dne na den zmizel můj tehdejší dlouholetý partner, podle mého plánu “otec mých budoucích dětí”. A já, do té doby aktivní horolezkyně a sebevědomá vyznavačka freeridu a skialpinismu, jsem v křečových bolestech vlastní sebelítosti musela postupně zjišťovat, proč se to všechno stalo a kolik mám v sobě nahromaděných nefunkčních vzorců, které mě pomalu ale jistě vedly ke zkáze...a jak jsem se to rozhodla změnit ze dne na den stěhováním do té doby pro mě neznámé Asie a hledáním svého skutečného, “lepšího” a šťastného já.

Nebo tehdy, když mě život v Asii a Himalájích naučil své a já se postupně začala nacházet, abych poté opět nekompromisně narazila a byla hozena životem a okolnostmi zase zpátky do reality českého maloměsta, kde jsem ani náhodou nechtěla žít, a za podmínek, jaké mě celkem dlouho a intenzivně přiváděly k slzám.

Anebo tehdy, kdy jsem zvládla život s novým přírůstkem, prošla si další etapou, nabrala další pochopení a sílu a vydala se znovu do světa, tentokrát už i s roční dcerkou, kde se mi pomalu dařilo konečně si budovat život, po kterém jsem toužila.

Aby pak přišel další pád, kdy se mi moje vytoužená "rodina" a můj nový život rozpadl mezi prsty jako papírové leporelo. A já zase dopadla hubou tvrdě na zem. A skrze ubrečené oči musela zjišťovat, že holt člověk míní, život mění, a jinak to nebude ani kdybych se na hlavu stavěla.

Kam tím vším mířím?

 Tyhle všechny zvraty a pády mají jedno společné. Jakkoli nefér se mi to vždy ze začátku zdálo, jakkoli moc jsem měla tendence se litovat a bědovat, vždycky mi to ve výsledku ukázalo jediné: není nic a nikdo, koho bych za to všechno mohla vinit.

Jsem jenom já sama...A jsem to jenom já, kdo zapomíná na pokoru plynoucí z pochopení, že všechno je pomíjivé a nic není na vždy. Kdo si myslí, že už na všechno v životě přišel a teď už zaručeně ví, jak na to.

Takže co vlastně jsem si z toho všeho odnesla? Co můžu nabídnout světu? Jak můžu někomu prospět?

Zlomů v mém životě bylo zatím víc než dost. A z každé takové situace jsem si odnesla ponaučení. Zkušenost, mnohdy težce vydřenou a vybrečenou, kterou nesu dál. Ale zkušenost nadmíru cennou. Tyto zkušenosti se různě prolínají, potkávají a zase rozdělují. Někdy jsou veselé a plné radosti, někdy je z nich těžko na srdci.

Základním průsečníkem je však jedno: cokoli mi do života přišlo, jakkoli děsivý hurikán to byl, učím se zlepšovat stále v tom jednom: NESLOŽIT SE Z TOHO.

A vím že spoustě lidem, kteří si zrovna procházejí svými "peklíčky", mohou tyto moje zkušenosti něco přinést...možná jiný pohled na věc, možná nový AHA moment, anebo minimálně úlevu, že existuje i někdo další, komu se v životě některé věci zas tak úplně nepovedly.

S čím tedy jdu na trh?

Moc ráda bych vám teď nabídla jednoduchou a přehlednou kuchařku na to, jak se snadno a rychle naučit zatočit se všemi životními peripetiemi, jak dosáhnout vytouženého výsledku a žít šťastně až do smrti. Bohužel se ale musím přiznat, jakkoli je to trapné a nepřitažlivé, že nic takového nemám.

Protože žádné takové abrakadabra neexistuje.

Protože to jediné, co způsobí, že budete žít šťastně až do smrti, je vaše vlastní práce na sobě a pochopení, že všechno v životě má svůj smysl. Jen je třeba jej v té změti emocí a zmatků rozpoznat. 

Já vám ale můžu nabídnout svůj příběh.

Příběh, který má spoustu rovin a zákoutí. Ať už je to otázka nespoutaného cestování vždy pouze s jednosměrnou letenkou v kapse, cestování plného nečekaných výzev a zážitků ve stylu NO WAY BACK. Nebo těžkých a bolestných rozchodů, po kterých se už člověku nechce dál žít. Anebo otázka práce s dětmi, ať už na lyžích v Alpách nebo ve škole v Himalájích, a nespoutaná radost a zadostiučinění, které můžou vzejít z toho, když je učení zábavou pro obě strany. Anebo třeba jak to udělat, aby i z malého mimča byl skvělý parťák na cesty a jak se nebát vydat se i s takovým malým uzlíkem do ciziny plnit si své sny.

V neposlední řadě vám můžu ukázat, co pomohlo přehodit výhybku mě. A jak jsem díky koučování byla schopná uvidět, že všechno, co se děje, je cenným krokem na cestě. Krokem, na kterém se dají stavět velké věci. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Témat je spoustu. A ke každému vám dávám k dispozici nahlédnout do zákulisí toho, jak jsem to dělala já, jak jsem to celé zvládala a jak se mi podařilo  nenadělat si z toho do gatí, ale naopak vytěžit maximum.

Chci vám ukázat, že z každé louže se dá vyplavat a z každé propasti se dá vylézt. Jen to chce uvěřit tomu a nevzdat to.

Nesnažím se tvrdit, že jsem expert na cokoli z toho, co jsem prožila. Že už vím, jak správně na to

Protože každý má svoji vlastní "správnou" cestu. A je na každém, aby si našel tu svou.

Ale možná, když si projdete můj příběh, naleznete v něm to něco, co jste hledali. Co jste potřebovali slyšet. Právě to něco, co zapadne do mozaiky vašeho příběhu.

PROTOŽE....LIFE IS AMAZING ON THE PLANET EARTH.

STAČÍ JEN SE Z TOHO NEPOSR...:)