No jo, jenomže kde a jak začít? Jak se vymanit ze ztuhlé představy, že uděláme-li krok do neznáma a vydáme se jiným směrem než doposud, že to skončí průserem? Jak se oprostit od té svazující myšlenky, že vykročíme-li mimo naši komfrotní zónu, ženeme se tím nepochybně do záhuby? A přitom ta naše ulita, kterou se bojíme opustit, je nám už příšerně těsná a ten náš smrádeček a teploučko, ze kterého se bojíme odejít, nás už drží pod krkem a dusí...?

Já sama moc dobře vím, jak všechny ty existenční strachy dokážou člověku úplně svázat ruce. Mě je takhle svazovaly několik let. O to silnější ten provaz byl, když se pak ze mě stala samoživitelka, sama holka s malým dítětem na krku. A dobře vím, jak důležité je mít nějaký vzor, někoho, kdo už to dřív zkusil, nějaký příklad, kterého se chytíte a který vás táhne nahoru. A taky někoho, kdo vám dodá odvahu, motivaci a sílu to nezvdat. Právě proto vám nabízím: